Nejčastěji kladené otázky ve vztahu k podnikání v Ruské federaci
Podklad poskytl Obchodně-ekonomický úsek Velvyslanectví ČR v Moskvě
Společensko právní a obchodně právní problematika
1. Jakým způsobem může zahraniční investor vykonávat podnikatelskou činnost na území Ruské federace?
Zahraniční investor může na území Ruské federace vykonávat podnikatelskou činnost zejména následujícím způsobem:
(a) prostřednictvím účasti v ruské právnické osobě (obchodní organizaci [1] );
(b) zřízením pobočky zahraniční právnické osoby na území Ruské federace;
(c) a v případě zahraničního investora - fyzické osoby může rovněž podnikat jako živnostník.
2. Jaké jsou základní rozdíly mezi obchodním zastoupením, pobočkou právnické osoby a obchodní společností?
Základní rozdíl mezi obchodními společnostmi na straně jedné a pobočkami ( "филиал") a obchodními zastoupeními ( "торговое представительство" ) na straně druhé spočívá v jejich statutu a charakteru činnosti.
Obchodní společnost je obchodní organizace, která je právnickou osobou. Obchodní společnost:
- jedná vlastním jménem,
- může vykonávat jakýkoli druh činnosti, který není zákonem zakázán,
- nabývat majetek,
- uzavírat obchody,
- být nositelem práv a povinnosti,
- být žalobcem i žalovaným u soudu.
Obchodní společnost provozuje svoji činnost od okamžiku její státní registrace provedené zákonem stanoveným způsobem a zakládá se na dobu neurčitou, není-li ve stanovách společnosti stanoveno jinak. Obchodní společnost ručí za své závazky celým svým majetkem.
Na rozdíl od obchodních společností nejsou obchodní zastoupení a pobočky právnickými osobami. Obchodní zastoupení a pobočky jsou samostatnými hospodářskými jednotkami právnické osoby založenými mimo místo jejího sídla. Právnická osoba, která je založila, jim poskytuje majetek, a oni jednají jejím jménem. Za činnost pobočky a zastoupení odpovídá právnická osoba, jež je založila.
Na rozdíl od obchodní společnosti se pobočky a zastoupení zakládají pouze na dobu určitou. Akreditace zastoupení se uděluje maximálně na dobu tří (3) let, zatímco akreditace pro pobočky se uděluje maximálně na dobu pěti (5) let, v obou případech s možností prodloužení.
Základní rozdíl mezi obchodním zastoupením a pobočkou spočívá ve vykonávaných funkcích. Obchodní zastoupení reprezentuje zájmy zřizující společnosti a uskutečňuje ochranu těchto zájmů, zatímco pobočka vykonává všechny nebo část funkcí zřizující společnosti.
3. Jaké jsou základní rozdíly mezi společností s ručením omezeným a akciovou společností založenou v souladu s ruským právním řádem?
Mezi společností s ručením omezeným ( " общество с ограниченной ответственностью") (dále jen "OOO") a akciovými společnostmi ( " акционерное общество") (dále jen "AO") zakládanými v souladu s ruskými předpisy existují následující hlavní rozdíly:
(a) Právní status
Právní status OOO je upraven v zákoně o společnostech s ručením omezeným [2], zatímco právní status АО (jak uzavřených, tak otevřených akciových společností) v zákoně o akciových společnostech [3]. Základní kapitál OOO je tvořen podíly společníků, zatímco základní kapitál AO je tvořen akciemi. Na rozdíl od obchodního podílu v ООО, který je majetkovým právem, akcie jsou cennými papíry, v důsledku čehož je činnost АО zároveň upravena předpisy regulujícími trh s cennými papíry.
(b) Zvláštnosti založení
Právní předpisy stanoví jednotný způsob státní registrace ООО i АО, kterou provádí Federální daňový úřad ( "Федеральная налоговая служба - ФНС РФ"). Procedura založení AO je nicméně složitější, časově náročnější a spojena s vyššími zřizovacími náklady spojenými s provedením emise akcií, registrací této emise, jakož i předložením zprávy o výsledcích emise akcií Federálnímu úřadu pro finanční trhy ( "Федеральная служба по финансовым рынкам - ФСФР РФ"). Jsou-li vklady zakladatelů ООО do základního kapitálu společnosti tvořeny nepeněžitými vklady, jejichž hodnota nepřevyšuje dvěstěnásobek minimální mzdy (tj. 20 000 rublů) [4], mají zakladatelé právo provést sami ocenění majetku tvořícího nepeněžité vklady. Akcionáři АО jsou naopak povinni vždy přizvat nezávislého znalce bez ohledu na výši jejich nepeněžitých vkladů do základního kapitálu AO.
Zvláštností založení OOO je rovněž povinnost zakladatelů splatit minimálně 50% základního kapitálu před provedením státní registrace společnosti. V případě, že vklad je tvořen peněžními prostředky, právní předpisy stanoví povinnost otevření zvláštního bankovního účtu určeného pouze pro účely složení peněžních vkladů do základního kapitálu, z něhož budou po provedení státní registrace ООО tyto peněžní prostředky převedeny na běžný účet otevřený společností. Ve vztahu k AO sice není stanoven požadavek na splacení základního kapitálu před provedením státní registrace společnosti, avšak akcionáři mají povinnost nejpozději do tří měsíců od dne provedení státní registrace AO splatit nejméně 50% akcií upsaných při založení společnosti.
Minimální výše základního kapitálu ООО a také uzavřené akciové společnosti ( "закрытое акционерное общество") (dále jen "ZAO") odpovídá částce ve výši stonásobku minimální mzdy (tj. 10 000 rublů). Základní kapitál otevřené akciové společnosti ( "oткрытое акционерное общество") (dále jen "OAO") nesmí být nižší než tisícinásobek minimální mzdy (tj. 100 000 rublů).
Má-li OOO nebo OA více než jednoho zakladatele, uzavírají zakladatelé při založení OOO společenskou smlouvu a při založení АО smlouvu o založení společnosti. Společenská smlouva spolu se stanovami společnosti patří k zakladatelským dokumentům OOO a má význam pro další činnost společnosti. Veškeré změny prováděné v takovém dokumentu (změna společníků, zvýšení základního kapitálu, změna poměru podílů společníků aj.) podléhají registraci u Federálního daňového úřadu. Smlouva o založení АО je smlouvou o společné činnosti zakladatelů, nepatří mezi zakladatelské dokumenty АО a má význam pouze ve stadiu založení společnosti. Zakladatelským dokumentem АО jsou stanovy schválené jejími zakladateli.
(c) Vystoupení společníka
Jedním z podstatných rozdílů mezi ООО a АО je právo společníka ООО vystoupit kdykoliv ze společnosti bez ohledu na souhlas dalších společníků nebo společnosti s vystoupením. V tomto případě je společnost povinna vyplatit společníkovi skutečnou hodnotu jeho podílu nebo mu vydat majetek ve stejné hodnotě. V důsledku vystoupení společníka proto může dojít ke značnému zhoršení finanční situace OOO.
Možnost ukončení účasti akcionáře АО vystoupením z AO právní předpisy nepředpokládají. Akcionář může ukončit svou účast ve společnosti pouze v důsledku prodeje nebo jiného způsobu převodu svých akcií ostatním akcionářům, společnosti či třetí osobě, resp. v důsledku likvidace společnosti.
(d) Změna složení společníků / akcionářů
Při změně složení společníků ООО nebo změně poměru jejich podílů je třeba provést příslušné změny v zakladatelských dokumentech společnosti a zaregistrovat tyto změny zákonem předepsaným způsobem.
Údaje o akcionářích AO nemusí být uváděny v zakladatelských dokumentech společnosti. Při změně akcionářů je v takovém případě nezbytné zapsat příslušné změny do seznamu akcionářů, který je veden v případě malých AO zpravidla samotnou společností.
(e) Způsob zcizení podílů / akcií
Prodej podílu v OOO a prodej akcií v ZAO třetím osobám (tj. osobám, které nejsou společníky OOO / akcionáři ZAO) je povolen, nicméně je nutné při tom vzít v úvahu přednostní práva dalších společníků / akcionářů společnosti na nabytí tohoto podílu / těchto akcií za cenu odpovídající hodnotě nabídky učiněné vůči třetí osobě. Ve stanovách OOO / ZAO lze na rozdíl od stanov OAO založit přednostní právo společnosti na nabytí podílů / akcií prodávaných společníky / akcionáři.
Na rozdíl od АО může být ve stanovách OOO upraven taktéž zákaz prodeje nebo převodu podílu (jinak než prodejem) třetím osobám.
Existují rovněž další rozdíly mezi АО a ООО, které je nutné vzít v úvahu při volbě právní formy obchodní společnosti, jako např. následky převodu podílů / akcií v důsledku dědění, zřizování představenstva (dozorčí rady) či přijímání rozhodnutí valnou hromadou společníků / akcionářů.
4. Jaké jsou hlavní rozdíly mezi tzv. uzavřenou akciovou společností a otevřenou akciovou společností?
Právní předpisy Ruské federace rozlišují dva typy akciových společností - akciovou společnost otevřeného a uzavřeného typu. Základní rozdíly mezi výše uvedenými typy AO jsou mimo jiné následující:
(a) Otevřená akciová společnost ( "oткрытое акционерное общество") (dále jen "OAO") je akciovou společností, která je oprávněna veřejně upisovat emitované akcie a volně je prodávat za podmínek stanovených právními předpisy.
Uzavřená akciová společnost ( "закрытое акционерное общество") (dále jen "ZAO") je akciovou společností, jejíž akcie lze upsat jen zakladatelům, resp. předem určenému okruhu osob. ZAO není oprávněna provádět veřejný úpis akcií nebo je nabízet neomezenému okruhu osob.
(b) Počet akcionářů OAO není na rozdíl od ZAO omezen. Počet akcionářů ZAO nesmí být vyšší než padesát (50). Přesáhne-li počet akcionářů ZАО stanovenou hranici, musí být právní forma společnosti změněna ve lhůtě 1 roku ze ZAO na ОАО.
Je třeba poukázat na to, že akciová společnost je povinna vést seznam akcionářů. V případě, že společnost má více než 50 akcionářů, tento seznam akcionářů vede speciální registrátor.
(c) Akcionáři ZAO mají přednostní právo na nabytí akcií prodávaných ostatními akcionáři této společnosti, a to za cenu odpovídající hodnotě nabídky učiněné vůči třetí osobě, není-li upraveno stanovami společnosti jinak. Stanovy ZAO mohou založit přednostní právo společnosti na nabytí akcií prodávaných jejími akcionáři, pokud akcionáři nevyužili svého přednostního práva na nabytí akcií. Zákon stanovuje určitý postup prodeje akcií, přičemž v případě jeho porušení je akcionář nebo samotná společnost oprávněna domáhat se soudní cestou převodu práv a povinností zpět z kupujícího na sebe.
Založení přednostního práva společnosti nebo jejích akcionářů na nabytí akcií zcizovaných akcionáři této společnosti není přípustné v OAO.
(d) Výše základního kapitálu ZAO musí činit nejméně stonásobek minimální mzdy (tj. 10 000 rublů). [5] Výše základního kapitálu v ОАО musí činit nejméně tisícinásobek minimální mzdy (tj. 100 000 rublů).
5. Jakým způsobem lze zřídit obchodní zastoupení v Ruské federaci?
Zahraniční společnost, která chce zřídit obchodní zastoupení ( "торговое представительство" ) v Ruské federaci, je povinna absolvovat proces registrace (akreditace) zastoupení u příslušného státního orgánu Ruské federace. V současnosti se akreditací zastoupení zabývá řada státních orgánů v závislosti na typu zřizující společnosti (banky, letecké společnosti, obchodní a průmyslové komory aj.). Hlavním akreditačním orgánem pro zastoupení zahraničních společností v Rusku je Státní registrační komora při Ministerstvu spravedlnosti Ruské federace ( "Государственная регистрационная палата при Министерстве Юстиции Российской Федерации " ) (dále jen "Komora"). K získání povolení ke zřízení zastoupení v oblastech jiných než Moskva a Petrohrad se vyžaduje předchozí souhlas místního správního úřadu s umístěním sídla zastoupení v příslušné oblasti.
Hlavní etapy akreditace zastoupení:
(a) Příprava a podpis dokumentů nezbytných pro získání akreditace zastoupení.
Základním dokumentem z hlediska činnosti zastoupení je statut zastoupení právnické osoby. Pro akreditaci zastoupení je zapotřebí předložit zejména následující doklady:
- rozhodnutí společnosti o zřízení zastoupení v Ruské federaci,
- zakladatelské dokumenty zřizující společnosti,
- dokumenty prokazující registraci zřizující společnosti u státních orgánů země jejího sídla.
- doklady prokazující její platební schopnost,
- notářsky ověřenou kopii generální plné moci, na základě které se udělují nezbytné pravomoci vedoucímu zastoupení.
Na rozdíl od zřízení pobočky zahraniční osoby se v případě zastoupení vyžaduje, aby byl doložen obchodní styk s Ruskou federací a adresa sídla zastoupení v Rusku. Komora si může rovněž vyžádat poskytnutí dalších informací o činnosti zahraniční právnické osoby.
Je důležité upozornit, že nepředložení kompletní složek požadovaných dokumentů, je jedním z důvodů pro odmítnutí registrace zastoupení.
Veškeré cizí listiny musí být řádně legalizovány a musí k nim být přiložen notářsky ověřený překlad do ruštiny. [6]
(b) Podání dokumentů nezbytných pro akreditaci zastoupení a získání osvědčení o akreditaci zastoupení.
Povolení ke zřízení zastoupení se vydává zpravidla do 21 dní od okamžiku předložení kompletního souboru dokumentů. V určitých případech může být lhůta pro vydání povolení zkrácena o 7 pracovních dní. Na základě výsledků posouzení se vydává osvědčení o akreditaci a zápisu do Souhrnného státního registru zastoupení zahraničních společností akreditovaných na území Ruské federace. Zápis do registru je povinný pro všechna zastoupení bez ohledu na to, kdy a jakou organizací byly akreditovány. Osvědčení o zápisu do registru slouží jako potvrzení oficiálního statutu zastoupení a je požadováno při otevření bankovních účtů, přihlášení se do evidence daňových úřadů, vystavení ruských víz, jakož i pro řízení před celními orgány. Akreditace se poskytuje na jeden, dva nebo tři roky a v případě potřeby může být prodloužena.
(c) Zhotovení razítka, registrace zastoupení u státních orgánů.
V návaznosti na povolení akreditace zastoupení zahraniční společnosti je nezbytné převzít dopis s registračními kódy udělenými Federálním statistickým úřadem, nechat vyhotovit kulaté úřední razítko a podat žádost o registraci u příslušného finančního úřadu, jakož i převzít oznámení o registraci zastoupení ve státních mimorozpočtových fondech - Fondu povinného zdravotního pojištění ( "Фонд обязательного медицинского страхования"), Fondu sociálního pojištění ( "Фонд социального страхования"), Penzijním fondu ( "Пенсионный фонд).
(d) Otevření běžných účtů pro zastoupení.
Po přihlášení se do evidence vedené příslušným finančním úřadem mohou být po dohodě se zřizující společností otevřeny účty pro zastoupení (běžný účet v rublech a devizový účet) v jakékoli bance.
6. Jakým způsobem lze založit pobočku podniku v Ruské federaci?
Proces založení pobočky zahraniční osoby ( "филиал " ) v Ruské federaci je obdobný procesu založení obchodního zastoupení. ,Zahraniční společnost, která hodlá založit pobočku v Ruské federaci, je povinna absolvovat proces registrace (akreditace) své pobočky u příslušných státních orgánů Ruské federace. Pobočka zahraniční společnosti se pokládá za akreditovanou v Ruské federaci dnem zápisu údajů o pobočce do Souhrnného státního registru poboček zahraničních osob akreditovaných na území Ruské federace a okamžikem vydání osvědčení v předepsané formě. Akreditaci poboček zahraničních společností provádí a vedení státního registru takových poboček zajišťuje Státní registrační komora při Ministerstvu spravedlnosti Ruské federace ( "Государственная регистрационная палата при Министерстве Юстиции Российской Федерации " ) (dále jen "Komora"). Podobně jako v případě obchodních zastoupení je k získání povolení ke zřízení pobočky v oblastech jiných než Moskva a Petrohrad vyžadován předchozí souhlas místního správního úřadu s umístěním sídla zastoupení v příslušné oblasti.
Etapy založení pobočky zahraniční společnosti v Ruské federaci:
(a) příprava a podpis dokumentů nezbytných pro získání akreditace pobočky;
(b) podání dokumentů nezbytných pro akreditaci pobočky a získání osvědčení o akreditaci pobočky;
(c) zhotovení razítka, registrace pobočky ve státních orgánech; a
(d) otevření běžných účtů pro pobočku.
I v případě založení pobočky je základním dokumentem z hlediska její činnosti statut pobočky zahraničního subjektu. Pro vlastní akreditaci pobočky je nutné předložit zejména:
- rozhodnutí zřizující společnosti o založení pobočky v Ruské federaci,
- zakladatelské dokumenty zřizující společnosti, dokumenty prokazující registraci zřizující společnosti u státních orgánů země jejího sídla a její platební schopnost,
- notářsky ověřenou kopii generální plné moci, na základě které se udělují nezbytné pravomoci vedoucímu pobočky.
Komora si může navíc vyžádat poskytnutí dalších informací o činnosti zřizujícího subjektu. I v tomto případě je nutné dodržet požadavky na řádnou legalizaci listin a notářsky ověřené překlady dokumentů do ruštiny. [7]
Vlastní akreditaci pobočky zahraničního subjektu provádí Komora zpravidla ve lhůtě třiceti (30) dní ode dne předložení kompletního souboru požadovaných dokumentů. Na základě výsledků posouzení se vydává osvědčení o akreditaci a zápisu pobočky do Souhrnného státního registru poboček zahraničních právnických osob. Osvědčení o zápisu pobočky do registru slouží jako potvrzení oficiálního statutu pobočky a je požadováno při otevření bankovních účtů, přihlášení se do evidence daňových úřadů, vystavení ruského víza a provedení celních řízení. Pobočka zahraniční společnosti se akredituje na dobu maximálně pěti (5) let s možností následného prodloužení akreditace.
Pobočka musí být přihlášena do evidence vedené finančním úřadem, a to do jednoho měsíce po jejím založení. Pobočku je třeba rovněž zaregistrovat u státních mimorozpočtových fondů, tj. Fondu povinného zdravotního pojištění ( "Фонд обязательного медицинского страхования"), Fondu sociálního pojištění ( "Фонд социального страхования"), Penzijním fondu ( "Пенсионный фонд).
7. Jakým způsobem lze založit společnost s ručením omezeným na území Ruské federace?
Zakladateli společnosti s ručením omezeným ( " общество с ограниченной ответственностью" ) (dále jen "OOO") mohou být jak ruské, tak zahraniční právnické a fyzické osoby. Společnost může být založena jediným zakladatelem, s výjimkou případu, kdy jediným společníkem by měla být společnost mající jediného společníka.
Výše základního kapitálu OOO musí činit nejméně stonásobek minimální mzdy [8] (tj. 10 000 rublů). Před provedením státní registrace společnosti musí být splaceno minimálně 50% základního kapitálu. V případě splacení základního kapitálu peněžitými prostředky se vyžaduje založení zvláštního bankovního účtu určeného pouze pro účely složení peněžních vkladů do základního kapitálu společnosti.
Státní registraci společnosti provádí příslušný finanční úřad. Základními dokumenty nezbytnými k provedení registrace ООО jsou: žádost podaná v předepsané formě, rozhodnutí o založení společnosti, její zakladatelské dokumenty, doklad o zaplacení státního poplatku za registraci, výpis z rejstříku právnických osob státu, podle jehož práva byla právnická osoba - zahraniční investor založena (inkorporována), nebo jiný právně rovnocenný důkaz o právním postavení zahraniční právnické osoby jakožto zakladatele. Listiny vydané na území cizího státu musí být přitom řádně superlegalizovány nebo ověřeny apostilou (v případě smluvních států Haagské úmluvy z r. 1961) [9]. Je-li dokument vyhotoven v cizím jazyce, musí být předložen s notářsky ověřeným překladem do ruštiny. V jednotlivých případech se vyžaduje poskytnutí dalších dokumentů. V této souvislosti lze doporučit obrátit se na odborníky s žádostí o konzultaci ohledně přípravy a vystavení požadovaných dokumentů.
Státní registrace se provádí do pěti (5) pracovních dnů ode dne předložení dokumentů registračnímu orgánu. Je třeba zmínit, že v současnosti se procedura registrace v praxi často komplikuje, neboť se vyžaduje osobní přítomnost žadatele (zakladatele nebo statutárního orgánu právnické osoby, který vystupuje jako zakladatel zakládané společnosti) při podání a převzetí dokumentů u registračního orgánu. V případě, že se žadatel nemůže osobně dostavit k registračnímu orgánu, mohou být dokumenty zaslány poštovní zásilkou s uvedením ceny za její zaslání a seznamu obsažených dokumentů nebo je lze předložit k registraci prostřednictvím zástupce na základě plné moci. V tomto případě se však dokumenty pokládají za zaslané poštou a jako s takovými s nimi bude nakládáno, což v praxi znamená, že zaregistrované dokumenty budou odeslány poštou zpět na adresu sídla zakladatele nebo zakládané společnosti s rizikem jejich případné ztráty.
Po provedení registrace se zhotoví razítko společnosti, provedou se úkony nezbytné pro získání statistických kódů v orgánech Statistického úřadu (" Федеральная служба государственной статистики") a proběhne registrace ve státních mimorozpočtových fondech.
Závěrečnou etapou založení společnosti je zřízení běžného účtu v bance. O zřízení účtu je zapotřebí uvědomit finanční úřad ve lhůtě stanovené zákonem.
Je vhodné upozornit, že v řadě případů je před založením OOO nezbytné získat předchozí souhlas ruského antimonopolního úřadu, popř. tento následně notifikovat.
8. V jakém případě mohou být aplikována ustanovení ruského zákona o ochraně konkurence na založení obchodní společnosti v Ruské federaci?
K založení obchodní společnosti v Ruské federaci není na rozdíl od předchozí úpravy ochrany hospodářské soutěže obvykle vyžadován předchozí souhlas Antimonopolního úřadu ( "Федеральная антимонопольная служба России") s následujícími výjimkami:
Předchozí souhlas antimonopolního úřadu se dle článku 27 Federálního zákona o ochraně konkurence ze dne 26.07.2006 č. 135-FZ vyžaduje k založení obchodní společnosti zejména v případě, kdy dochází k splácení jejího základního kapitálu nepeněžitým vkladem spočívajícím v majetkové účasti (popř. majetku), jejíž výše je stanovena článkem 28 výše uvedeného zákona a zároveň jsou splněna následující zákonná kritéria [10]:
(a) celková hodnota aktiv dle poslední účetní závěrky zakladatele (včetně osob s ním tvořících podnikatelské seskupení) a osoby (včetně osob s ní tvořících podnikatelské seskupení), jejichž akcie / obchodní podíly a/nebo majetek se vnáší jako nepeněžitý vklad do základního kapitálu, překročí 3.000.000.000 rublů, nebo
(b) celkový příjem zakladatele (včetně osob s ním tvořících podnikatelské seskupení) a osoby (včetně osob s ní tvořících podnikatelské seskupení), jejichž akcie / obchodní podíly a/nebo majetek se vnáší jako nepeněžitý vklad do základního kapitálu, z prodeje zboží za poslední kalendářní rok překročí 6.000.000.000 rublů, nebo
(c) společnost, jejíž akcie / obchodní podíl a/nebo majetek se vnáší jako vklad do základního kapitálu, je zapsána v registru firem s dominantním postavení na trhu zboží Ruské federace, tj. podílem převyšujícím 35%.
Získání předchozího souhlasu antimonopolního úřadu se však nevyžaduje a postačí pouze následná notifikace antimonopolního úřadu v případě založení obchodní společnosti v důsledku fúze obchodních společností, pokud celková hodnota aktiv dle posledních účetních závěrek nebo celkový příjem z prodeje zboží za kalendářní rok předcházející roku, v němž došlo k fúzi obchodních společností, jejichž činnost je ukončena v důsledku fúze, překročí 200.000.000 rublů. [11]
9. Kdy lze aplikovat ustanovení ruského zákona o ochraně konkurence na nabytí majetkové účasti v Ruské federaci?
Obdobně jako při zakládání obchodních společností je v případě nabývání majetkové účasti v Ruské federaci nutné v některých případech aplikovat Federálního zákona o ochraně konkurence ze dne 26.07.2006 č. 135-FZ. V souladu s článkem 28 tohoto zákona se vyžaduje předchozí souhlas Antimonopolního úřadu ( Федеральная антимонопольная служба России) při nabývání akcií / obchodních podílů / majetkových práv či hmotných a/ nebo nehmotných aktiv, které umožňují ovlivňovat nabyvateli podnikatelskou činnost cílové společnosti. Bližší specifikaci výše majetkových účastí stanoví Federální zákon č. 135-FZ. Zároveň však při nabytí majetkové účasti musí být splněna následující zákonná kritéria:
(a) celková hodnota aktiv dle poslední účetní závěrky nabyvatele (včetně osob s ním tvořících podnikatelské seskupení) a cílové společnosti (včetně osob s ní tvořících podnikatelské seskupení), jejichž akcie / obchodní podíly a/nebo majetek jsou nabývány, překročí 3.000.000.000 rublů, nebo
(b) celkový příjem výše uvedených osob z prodeje zboží za poslední kalendářní rok překročí 6.000.000.000 rublů,
(c) a zároveň v obou výše uvedených případech platí, že hodnota aktiv dle poslední účetní závěrky cílové společnosti (včetně osob s ní tvořících podnikatelské seskupení) překročí 150.000.000 rublů.
Předchozí souhlas antimonopolního úřadu k nabytí majetkové účasti se vyžaduje také tehdy, pokud je jedna z výše uvedených osob zapsána do registru hospodářských subjektů s podílem na trhu určitého zboží převyšujícím 35 % (dominantní postavení).
Obdobná kritéria platná pro získání předchozího souhlasu antimonopolního úřadu jsou stanovena i pro finanční organizace, a to vláda Ruské federace.
V určitých případech, kdy nejsou splněna výše uvedená kritéria pro předchozí souhlas, je vyžadována následná notifikace transakce, přičemž konkrétní kritéria stanoví výše uvedený zákon.
10. Lze v rámci zakládání společného podniku (tzv. joint venture) s ruskými obchodními partnery na území Ruské federace uzavřít platnou a právně vymahatelnou akcionářskou smlouvu?
Platné právní předpisy Ruské federace neupravují možnost uzavření akcionářské smlouvy mezi společníky společnosti. Platí však, že práva a povinnosti společníků obchodní společnosti, jakož i vztahy mezi nimi, včetně způsobu přijímání jejich rozhodnutí jsou zakotveny v zakladatelských dokumentech společnosti a v právních předpisech Ruské federace upravujících jednotlivé druhy společností. S ohledem na skutečnost, že většina zákonných ustanovení je kogentního charakteru, od kterých se nelze odchýlit, je využití právně vymahatelné akcionářské dohody upravující vztahy mezi akcionáři odlišně od zákona v podstatě vyloučeno.
11. Kdo může vykonávat funkci vedoucího obchodního zastoupení nebo vedoucího pobočky podniku?
Vedoucí obchodních zastoupení a poboček jsou jmenováni ředitelem (statutárním orgánem) zřizující společnosti a jednají na základě plné moci vystavené zřizující společností. V plné moci vydané na jméno vedoucího pobočky nebo zastoupení jsou stanoveny pravomoci vedoucího. Vedoucím pobočky může být jakákoliv fyzická osoba (bez ohledu na státní příslušnost) vykonávající činnost na základě pracovní smlouvy či v rámci občanskoprávní úpravy. V případě, že je s vedoucím uzavřena pracovní smlouva, vztahují se na něho široké záruky poskytované zaměstnancům pracovním právem Ruské federace. Je vhodné upozornit na skutečnost, že ruská legislativa stanovuje určitá omezení týkající se provádění speciálních úkonů jménem společnosti pro osoby, které nejsou v pracovněprávních vztazích se společností, i když jednají na základě občanskoprávní smlouvy a plné moci. V případě, že vedoucím má být jmenován cizí státní občan, je nutné získat před zahájením vlastního výkonu funkce pracovní povolení.
12. Jaké orgány jsou povinně zřizované ve společnosti s ručením omezeným?
Činnost společnosti s ručením omezeným je upravena Občanským zákoníkem Ruské federace a federálním zákonem o společnostech s ručením omezeným.
Ve společnosti s ručením omezeným (dále jen "OOO") se povinně zřizují následující orgány.
(a) Valná hromada společníků ( "oбщее собрание участников общества") je nejvyšším orgánem OOO. Do výlučné působnosti tohoto orgánu patří celá řada otázek upravených příslušným právním předpisem. Valná hromada může být svolána jako řádná (termíny jejího konání jsou určeny ve stanovách ООО) nebo mimořádná (může se konat z důvodů uvedených ve stanovách nebo vyžadují-li to zájmy společnosti a svolává ji jednočlenný statutární orgán OOO z vlastní iniciativy nebo na žádost).
(b) Jednočlenný statutární orgán ООО ( "eдиноличный исполнительный орган") (nejčastěji je pojmenován jako generální ředitel či prezident) jedná jménem OOO bez plné moci, řídí běžnou činnost ООО, je jmenován valnou hromadou ООО a je odpovědný valné hromadě za svou činnost. Jednočlenným statutárním orgánem může být pouze fyzická osoba.
(c) Revizní komise (revizor) se povinně zřizuje v ООО, která má více než patnáct společníků.
(d) Stanovy OOO mohou upravit zřízení dozorčí rady ( "совет директоров" nebo "наблюдательный совет" ), revizní komise ( "ревизионная комиссия" ), resp. zvolení revizora, pokud je počet společníků OOO patnáct a méně, kolegiálního statutárního orgánu, který se zřizuje vedle jednočlenného statutárního orgánu ( "правление"). Způsob zřizování a působnost těchto orgánů jsou upraveny ve stanovách OOO.
13. Kdo může být členem orgánů společnosti s ručením omezeným?
Způsob zřizování řídících a kontrolních orgánů ООО je upraven Občanským zákoníkem Ruské federace a Federálním zákonem o společnostech s ručením omezeným (Федеральный закон « Об обществах с ограниченной ответственностью»).
Funkce jednočlenného statutárního orgánu může vykonávat pouze fyzická osoba, a to i cizinec. Jednočlenný statutární orgán může být jmenován z řad společníků nebo jiných fyzických osob. Funkci jednočlenného statutárního orgánu je neslučitelná s funkcí předsedy dozorčí rady. Pokud je taková možnost upravena ve stanovách OOO, je možné funkci jednočlenného statutárního orgánu smluvně přenést do působnosti jiné osoby než zmiňovaného jednočlenného statutárního orgánu.
Společnost může na základě stanov zřídit vedle jednočlenného statutárního orgánu i tzv. kolegiální statutární orgán ( "коллегиальный исполнительный орган " či "правление"). Členové kolegiálního statutárního orgánu mohou být jmenování z řad fyzických osob, kteří nejsou společníky společnosti. Předsedou kolegiálního statutárního orgánu je však vždy osoba vykonávající funkci jednočlenného statutárního orgánu (pokud nejsou její pravomoci svěřeny jiné osobě).
Členem dozorčí rady mohou být pouze fyzické osoby. Osoby, které jsou zároveň členy kolegiálního statutárního orgánu, nesmí tvořit více než jednu čtvrtinu všech členů dozorčí rady.
Členem revizní komise může být zvolena fyzická osoba z řad společníků, nebo jiných fyzických osob. Členem revizní komise nemůže být člen dozorčí rady, jednočlenný statutární orgán ani člen kolektivního statutárního orgánu.
14. Jaké jsou předpoklady pro výkon funkce generálního ředitele ve společnosti s ručením omezeným?
Jednočlenným statutárním orgánem společnosti ОOO je zpravidla generální ředitel či prezident (srov. dále též odpověď na otázku č. 13). Pro jmenování do funkce generálního ředitele je nezbytné:
(a) zvolit generálního ředitele na valné hromadě společníků OOO (nebo na zasedání dozorčí rady, je-li to stanovami vyhrazeno do její působnosti);
(b) vydat rozhodnutí o jmenování generálního ředitele do funkce;
(c) uzavřít pracovní smlouvu s generálním ředitelem a seznámit jej se směrnicí pro výkon funkce;
(d) a v případě, že generálním ředitelem má být jmenován cizí státní občan, získat před zahájením vlastního výkonu funkce pracovní povolení.
15. Jak je upravena odpovědnost generálního ředitele ve společnosti s ručením omezeným?
Odpovědnost generálního ředitele společnosti s ručením omezeným je upravena Federálním zákonem o společnostech s ručením omezeným a Zákoníkem práce RF (dále jen "Zákoník práce RF" ).
Generální ředitel nese plnou hmotnou odpovědnost za přímou skutečnou škodu způsobenou společnosti. V případech stanovených právními předpisy Ruské federace je generální ředitel povinen nahradit též škodu způsobenou svým zaviněným jednáním (například újmu v důsledku porušení předpisů o obchodním tajemství).
Výše škod se určuje v souladu s právními předpisy a zvyklostmi v obchodním styku. Žalobu o náhradu škody může podat buď společnost sama nebo její společník.
Pracovněprávní a migrační problematika
16. Jakým způsobem lze získat pracovní povolení pro práci v Ruské federaci a jaké dokumenty je nutné za tímto účelem předložit?
Proces získání pracovního povolení v Ruské federaci se dělí na tři etapy.
(a) První etapa.
Společnost, která hodlá zaměstnat zahraniční pracovníky, musí získat vyjádření o účelnosti zaměstnání zahraničních pracovníků. V současné době je pro získání vyjádření nutno předložit následující doklady:
- notářsky ověřenou kopii osvědčení o státní registraci právnické osoby (zaměstnavatele);
- notářsky ověřenou kopii osvědčení о přihlášení právnické osoby (zaměstnavatele) u finančního úřadu v místě sídla na území Ruské federace.
Vyjádření se vydává do 30 dnů ode dne podání dokumentů.
(b) Druhá etapa.
Společnost, která hodlá zaměstnat zahraniční pracovníky, musí získat povolení k zaměstnání zahraničních pracovníků. V současné době je pro získání povolení nutno předložit následující doklady:
- notářsky ověřenou kopii osvědčení o státní registraci právnické osoby (zaměstnavatele);
- notářsky ověřenou kopii osvědčení о přihlášení právnické osoby (zaměstnavatele) u finančního úřadu v místě sídla na území Ruské federace;
- návrh pracovní smlouvy (podmínky odměňování za práci a ochrany zdraví při práci, sociální zabezpečení a pojištění stanovují předpisy RF a mezinárodní smlouvy, jimiž je RF vázána);
- platební příkaz prokazující zaplacení státního poplatku (v současné době činí výše poplatku 3000 rublů).
Zahraniční společnost (pobočka, zastoupení) předkládá též další dokumenty stanovené předpisy RF.
Vyjádření se vydává ve lhůtě 30 dnů ode dne podání dokumentů, při provádění dodatečného posouzení dokumentů činí tato lhůta max. 45 dnů.
(c) Třetí etapa.
Získání povolení k zaměstnání cizího státního občana. V současné době je pro získání povolení nutno předložit následující doklady:
- kopii cestovního pasu a víza cizího státního občana;
- 1 fotografie;
- potvrzení o tom, že cizí státní občan netrpí žádnou z chorob, jejichž seznam je stanoven právním předpisem RF;
- platební příkaz dokládající úhradu státního poplatku, který v současné době činí 1000 rublů.
Vyjádření se vydává ve lhůtě 30 dnů ode dne podání dokumentů, při provádění dodatečného posouzení dokumentů činí tato lhůta max. 45 dnů.
V průběhu všech etap lze s ohledem na časté praktické problémy doporučit využít služeb zprostředkovatelské organizace poskytující pomoc při obstarávání nezbytných rozhodnutí a povolení.
17. Jaký právní vztah je vhodný pro výkon funkce generálního ředitele ve společnosti s ručením omezeným?
Vztah generálního ředitele a společnosti s ručením omezeným je upraven zpravidla pracovní smlouvou uzavíranou mezi společností a generálním ředitelem . Za společnost podepisuje pracovní smlouvu osoba předsedající valné hromadě společnosti , na níž je volen generální ředitel , nebo společník zmocněný k tomuto kroku usnesením valné hromady společnosti.
18. Jaké jsou základní zásady pracovní smlouvy dle ruských právních předpisů?
Pracovní smlouva se uzavírá mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem v písemné formě na dobu neurčitou nebo na dobu určitou, uvedenou ve smlouvě (nejvýše však na dobu pěti let). Pracovní smlouva musí obsahovat následující podstatné náležitosti:
(a) údaje o zaměstnanci a zaměstnavateli;
(b) datum a místo uzavření pracovní smlouvy;
(c) místo výkonu práce (s uvedením oddělení);
(d) pracovní zařazení (funkce a druh svěřené práce);
(e) datum nástupu do práce;
(f) mzdové podmínky (mzda musí být vyplácena minimálně ve dvou měsíčních splátkách);
(g) režim pracovní doby a doby odpočinku;
(h) podmínky povinného sociálního pojištění;
(i) náhrada za ztížené pracovní podmínky.
V pracovní smlouvě lze sjednat také podmínky ochrany obchodního tajemství, zkušební dobu a další podmínky, které však nesmí zhoršit postavení zaměstnance ve srovnání s jeho postavením upraveným právními předpisy RF.
19. Lze v pracovní smlouvě sjednat zkušební dobu?
Ano, zkušební dobu sjednat lze. Maximální zkušební doba může činit 3 měsíce, pro osobu vykonávající vedoucí řídící funkci a hlavního účetního pak 6 měsíců. Zákon rovněž stanovuje seznam kategorií občanů, se kterými nelze sjednat zkušební dobu. Během zkušební doby je zaměstnavatel oprávněn ukončit pracovní poměr se zaměstnancem. Zaměstnavatel je povinen zaměstnance na skončení pracovního poměru písemně upozornit alespoň 3 dny před předpokládaným ukončením.
20. Lze v pracovně právních vztazích sjednat zákaz konkurence?
Ne, neboť takové ujednání je v rozporu se zásadami pracovního práva Ruské federace. Podobně jako v případě předpisů upravujících společnosti s ručením omezeným a akciové společnosti jsou taktéž ustanovení Zákoníku práce RF ustanoveními kogentními, od kterých se nelze odchýlit, a to ani dohodou smluvních stran.
21. Za jakých podmínek může zaměstnavatel ukončit pracovní poměr se zaměstnancem?
Zaměstnavatel je oprávněn vypovědět pracovní smlouvu se zaměstnancem pouze v případech taxativně vyjmenovaných ruským zákoníkem práce. Pracovní smlouva nemůže být vypovězena zaměstnavatelem v době, kdy je zaměstnanec v dočasné pracovní neschopnosti, v době jeho dovolené a těhotenství.
22. Za jakých podmínek může zaměstnanec ukončit pracovní poměr se zaměstnavatelem?
Zaměstnanec je oprávněn vypovědět pracovní smlouvu kdykoliv, bez udání důvodu. Přitom je zaměstnanec povinen upozornit zaměstnavatele na tuto skutečnost písemně nejméně dva týdny předem (formou oznámení). Po vzájemné dohodě mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem může být pracovní smlouva ukončena před tímto termínem.
Pracovní smlouva zaniká také v případě, kdy zaměstnanec odmítne pokračovat ve výkonu práce v souvislosti se změnou vlastníka majetku společnosti, se změnou určitých podmínek pracovní smlouvy a v dalších případech stanovených ruským zákoníkem práce.
Daňová a účetně právní problematika
23. Jaké je zdanění příjmů fyzických a právnických osob v Ruské federaci?
(a) Fyzické osoby
Příjmy fyzických osob v Ruské federaci podléhají dani z příjmů fyzických osob (dále jen "DPFO"). V souladu s Daňovým zákoníkem RF (" Налоговый кодекс Российской Федерации") je fyzická osoba poplatníkem daně z příjmu pokud:
- je daňovým rezidentem Ruské federace (viz odpověď na otázku č. 24),
- není daňovým rezidentem Ruské federace, avšak pobírá příjmy plynoucí ze zdrojů na území Ruské federaci (odst. 1 čl. 207 Daňového zákoníku RF, v následujících dotazech dále jen "DZ RF").
Převážně pro všechny kategorie daňových poplatníků - fyzických osob - je stanovena sazba daně ve výši 13% pro příjmy pocházející ze zdrojů v Ruské federaci (odst. 1 čl. 224 DZ RF).
Sazba daně z příjmů fyzických osob se však může lišit, pokud fyzická osoba není daňovým rezidentem Ruské federace (30%) nebo pokud fyzická osoba pobírá příjmy ze specifického zdroje (například příjmy v podobě výher a cen - 35%, dividendy - 9% atp.).
(b) Právnické osoby
V Ruské federaci se příjmy právnických osob zdaňují daní z příjmů organizací (kapitola 25 DZ RF). Podle odst. 1 čl. 284 DZ RF činí základní sazba daně ze zisku zpravidla 24%.
24. Kdo je obecně považován za daňového rezidenta Ruské federace?
Podle odst. 2 čl. 207 DZ RF je za daňového rezidenta Ruské federace pokládána jakákoli fyzická osoba, která fakticky pobývá minimálně 183 dní v kalendářním roce v Ruské federaci v průběhu 12 po sobě jdoucích kalendářních měsíců. Do doby pobytu fyzické osoby na území Ruské federace se započítává doba vycestování fyzické osoby za hranice Ruské federace za účelem krátkodobého léčení nebo studia (max. šest měsíců).
25. Existuje mezi Ruskou federací a Českou republikou smlouva o zamezení dvojího zdanění?
Mezi vládou Ruské federace a vládou České republiky byla dne 17.11.1995 v Praze podepsána Smlouva o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oblasti daní z příjmů a z majetku (v následujících odpovědích dále jen "Smlouva"). V otázkách obsažených ve Smlouvě mají právní normy Smlouvy přednost před ruským daňovým právem (čl. 7 DZ RF).
26. Kdy a za jakých podmínek lze vyplácet dividendu českému subjektu, jakožto společníkovi ruské právnické osoby.
Právnické osoby jsou oprávněny vyplácet svým akcionářům (společníkům) dividendu (chápanou v nejširším smyslu slova jako příjem z korporativních práv). Česká společnost, jakožto akcionář (společník) ruské právnické osoby má právo na vyplacení dividendy.
Podle odst. 2 čl. 42 federálního zákona o akciových společnostech je zdrojem výplaty dividendy čistý zisk akciové společnosti (zisk společnosti po zdanění) určený dle údajů z účetních výkazů. Lhůta a způsob výplaty dividendy jsou určeny stanovami společnosti nebo usnesením valné hromady akcionářů o výplatě dividendy. Není-li stanovami akciové společnosti určena lhůta pro výplatu dividendy, nesmí lhůta výplaty překročit 60 dní ode dne přijetí rozhodnutí o výplatě dividendy (odst. 3-4 Federálního zákona o akciových společnostech).
Zároveň je nutno vzít v úvahu, že v některých případech stanovených v čl. 43 Federálního zákona o akciových společnostech není ruská akciová společnost oprávněna rozhodnout o výplatě dividendy (například v případě neúplného splacení základního kapitálu), nebo vyplatit přiznanou dividendu (například v případě insolvence akciové společnosti).
Obdobná ustanovení o rozdělení zisku jsou obsažena v článcích 28 a 29 Federálního zákona o společnostech s ručením omezeným.
Pro zdanění příjmů získaných zahraničními subjekty ve formě dividendy od ruských organizací se používá sazba ve výši 15%, není-li stanoveno jinak mezinárodními smlouvami, jimiž je Ruská federace vázána.
Na výplatu dividendy české společnosti jako akcionáři ruské právnické osoby se aplikuje Smlouva. V souladu s čl. 10 Smlouvy mohou být dividendy zdaněny daní v RF dle ruského práva, ale v případě, kdy příjemce je skutečným vlastníkem dividend, daň takto stanovená nepřesáhne 10 % hrubé částky dividend.
27. Lze staveniště v případě poskytování stavebních prací českým subjektem na území Ruské federace považovat za stálou provozovnu ve smyslu daňových předpisů, a jaké jsou následky vzniku stálé provozovny ve smyslu daně z příjmu?
Podle odst. 1 čl. 7 Smlouvy se zisk české osoby zdaňuje daní pouze v České republice, pokud český subjekt neprovozuje podnikatelskou činnost v Ruské federaci prostřednictvím stálé provozovny ( "постоянное представительство").
Staveniště na území Ruské federace, na němž provádí český subjekt práce, jakož i stavba, montáž nebo instalační projekt nebo s nimi spojený dozor, se považují za "stálou provozovnu" ve smyslu Smlouvy, pokud takové staveniště, objekt nebo činnost existuje po dobu delší než dvanáct měsíců (odst. 3 čl. 5 Smlouvy).
Provádění prací na staveništi na území Ruské federace českým subjektem po dobu delší než dvanáct měsíců má pro český subjekt za následek povinnost zaplatit daň z příjmu v Ruské federaci.
28. Jaké jsou základní zásady a sazby daně z přidané hodnoty?
Daň z přidané hodnoty (dále jen "DPH") v Ruské federaci upravuje kapitola 21 DZ RF. Tato daň patří mezi nepřímé daně, neboť je zahrnuta do ceny zboží (práce, služby) při jejich prodeji a později bude odečtena (refunduje se z rozpočtu) kupujícím daného zboží (práce, služby) jako daň zaplacená při koupi zboží prostřednictvím dodavatele. Podle čl. 143 DZ RF mezi plátce DPH patří obchodní společnosti, živnostníci, a také osoby, kterým vzniká povinnost zaplatit daň při převozu zboží přes celní hranici Ruska.
Předmět DPH je určen následujícím způsobem: (а) prodej zboží (provedení prací, poskytnutí služeb) na území Ruské federace, včetně prodeje předmětů zástavy a předání zboží (výsledků provedených prací, poskytnutí služeb) na základě smlouvy o poskytnutí odstupného nebo dohody o novaci, jakož i převod majetkových práv; (b) předání zboží (provedení prací, poskytnutí služeb) na území Ruské federace pro vlastní potřeby, přičemž náklady na ně se neodpočítávají při výpočtu daně ze zisku organizací; (c) provádění stavebních a montážních prací pro vlastní spotřebu; (d) dovoz zboží na celní území Ruské federace. DZ RF zároveň upravuje seznam úkonů, které nespadají pod předmět DPH (například prodej pozemků).
V souladu s čl. 164 DZ RF činí základní sazba DPH v Ruské federaci 18% z ceny prodeje zboží (provedení práce, poskytnutí služby). Pro některé zboží (práce, služby) se však používá sazba ve výši 0% (například při prodeji zboží (provedení práce, poskytnutí služby) pro oficiální použití zahraničními diplomatickými nebo s nimi srovnatelnými zastupitelskými úřady) nebo 10 % (například u některých výrobků pro děti).
29. Kdo z podnikatelských subjektů a za jakých podmínek je povinen nechat ověřovat roční účetní závěrku auditorem?
Podle Federálního zákona č. 119-FZ ze dne 7.8.2001, o auditorské činnosti se povinný audit provádí pokud:
(a) má organizace právní formu otevřené akciové společnosti;
(b) organizace je úvěrovou organizací, úřadem úvěrových historií, pojišťovací organizací (s výjimkou zemědělských družstev) nebo vzájemnou pojišťovací společností, zbožovou burzou nebo burzou cenných papírů, investičním fondem, státním nerozpočtovým fondem, jehož zdrojem vytváření prostředků jsou povinné odvody fyzických a právnických osob stanovené právními předpisy Ruské federace, fondem, jehož zdrojem vytváření prostředků jsou dobrovolné odvody fyzických a právnických osob;
(c) objem příjmů organizace (s výjimkou příjmů zemědělských družstev a jejich svazů) nebo soukromého podnikatele z prodeje výrobků (provádění prací, poskytování služeb) překročí za jeden rok 500 000krát výši minimální mzdy stanovenou předpisy Ruské federace nebo souhrn aktiv v rozvaze překročí ke konci účetního roku 200 000krát výši minimální mzdy stanovenou předpisy Ruské federace [12];
(d) organizace je státním jednotným podnikem, municipálním jednotným podnikem, založeným s právem provozovat hospodářskou činnost, pokud finanční ukazatelé jeho činnosti odpovídají bodu (c);
(e) povinný audit pro organizace nebo živnostníky stanoví federální zákon.
Procesní problematika
30. Za jakých podmínek lze podřídit smluvní vztah s ruským subjektem jinému právu než ruskému?
Volba práva rozhodného pro smluvní vztahy s účastí ruského subjektu se provádí na základě dohody smluvních stran při uzavření smlouvy nebo po jejím uzavření. Taková dohoda musí být přímo obsažena v uzavírané smlouvě nebo vyplývat z jejích podmínek nebo z okolností věci. Účastníci smlouvy mohou zvolit rozhodné právo jak pro smlouvu jako celek, tak pro její jednotlivé části. Právní předpisy Ruské federace stanoví v řadě případů určitá omezení pro použití zahraničního práva. Například při zakládání společnosti se zahraniční účastí v Rusku musí být aplikováno ruské právo. Na smlouvy týkající se pozemků, přírodních zdrojů a jiného nemovitého majetku nacházejícího se na území Ruské federace se použije ruské právo. V předpisech jsou rovněž stanoveny určité normy týkající se určení použitelného práva pro smlouvu v případě, že v ní není dohoda o volbě práva.
Zvláštnosti použití zahraničního práva ve smluvních vztazích s ruskými subjekty mohou být rovněž stanoveny v mezinárodních smlouvách uzavřených s Ruskou federací.
31. Jaké soudy jsou v Ruské federaci příslušné k řešení obchodně právních sporů mezi podnikatelskými subjekty?
Soudní pravomoc ve věcech podnikatelské a jiné hospodářské činnosti v Ruské federaci vykonávají rozhodčí soudy. Do působnosti rozhodčích soudů patří zejména projednání ekonomických sporů vznikajících z občanskoprávních vztahů a jiné záležitosti spojené s podnikatelskou a jinou hospodářskou činností realizovanou právnickými osobami a živnostníky a v některých případech také jinými organizacemi a občany.
Spory vyplývající z občanskoprávních vztahů mohou být předloženy k projednání rozhodčímu soudu zároveň tehdy, jestliže mezi smluvními stranami existuje rozhodčí smlouva. Dané pravidlo se netýká záležitostí vyhrazených do výlučné pravomoci rozhodčích soudů .
Spory ze smluvních a dalších občanskoprávních vztahů vznikající při realizaci zahraničních obchodních a jiných mezinárodních ekonomických vztahů, kdy se obchodní podnik alespoň jedné ze smluvních stran nachází v zahraničí, jakož i spory mezi zahraničními investory a mezinárodními sdruženími a organizacemi založenými na území Ruské federace, spory mezi jejich členy a jejich spory s dalšími subjekty práva Ruské federace, mohou smluvní strany předat v případě uzavření rozhodčí smlouvy k projednání a rozhodnutí mezinárodnímu obchodnímu rozhodčímu soudu. Zahraniční hospodářské spory na území Ruska je oprávněn projednat a rozhodnout jak stálý rozhodčí orgán (zejména Mezinárodní obchodní rozhodčí soud (" Международный Коммерческий Арбитражный Суд ") a Námořní rozhodčí komise při Obchodní a průmyslové komoře Ruské federace (" Морская Арбитражная Комиссия при Торгово-Промышленной Палате Российской Федерации ")), tak příslušný rozhodčí orgán vytvořený ad hoc (pro posouzení konkrétní věci).
32. Lze při řešení obchodně právních sporů mezi podnikatelskými subjekty využít rozhodčí řízení?
Ano, obchodně právní spory mohou být předloženy k projednání rozhodčímu soudu nebo mezinárodnímu obchodnímu rozhodčímu soudu, za tímto účelem musí smluvní strany uzavřít rozhodčí smlouvu. Taková smlouva může být součástí jiné smlouvy nebo může být vyhotovena jako samostatný dokument.
Rozhodčímu soudu lze předat k projednání a rozhodnutí jakýkoli spor vyplývající z občanskoprávních vztahů, není-li stanoveno zákonem jinak, zatímco mezinárodní obchodní arbitráž je určena pro projednání a rozhodnutí obchodních sporů s účastí zahraničních společností.
33. Jsou rozhodnutí českých obecních soudů bez dalšího uznatelná a vykonatelná na území Ruské federace?
Ano, rozhodnutí českých obecných soudů se uznávají a jsou vykonatelná na území Ruské federace na základě Smlouvy mezi Svazem Sovětských socialistických republik a Československou socialistickou republikou o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních ze dne 12. srpna 1982 [13] způsobem stanoveným danou smlouvou a předpisy Ruské federace.
34. Jsou rozhodnutí ruských obecních soudů bez dalšího uznatelná a vykonatelná na území České republiky?
Ano, taková soudní rozhodnutí se uznávají a jsou vykonatelná na území České republiky na základě Smlouvy mezi Svazem Sovětských socialistických republik a Československou socialistickou republikou o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních ze dne 12.8.1982 [14] způsobem stanoveným danou smlouvou a předpisy České republiky.
35. Jsou rozhodčí nálezy cizích rozhodčích soudů bez dalšího uznatelné a vykonatelné na území Ruské federace?
Cizí rozhodčí nálezy se uznávají a vykonávají na území Ruské federace, pokud je uznání a výkon takových rozhodnutí stanoven mezinárodní smlouvou, kterou je Ruská federace vázána. Podle Úmluvy Organizace spojených národů o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů podepsané v New Yorku v roce 1958 se rozhodčí nálezy vydané na území smluvního státu [15], uznávají a vykonávají na území Ruské federace.
36. Jsou rozhodčí nálezy stálého Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR uznatelné a vykonatelné na území Ruské federace?
Ano, takové nálezy se uznávají a vykonávají na území Ruské federace na základě Úmluvy Organizace spojených národů o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů podepsané v New Yorku v roce 1958 a v souladu s předpisy Ruské federace.
37. Existuje v Ruské federaci obdoba soudních (soukromých) exekutorů?
Institut obdobný soudním (soukromým) exekutorům v Ruské federaci dosud neexistuje. Výkonem soudních rozhodnutí a rozhodnutí jiných orgánů v Ruské federaci je pověřen státní úřad soudních vykonavatelů. Pravomoci úřadu soudních vykonavatelů, způsob jeho organizace a činnosti jsou stanoveny zákonem о vykonávacím řízení a zákonem o soudních vykonavatelích.
Úkolem soudních vykonavatelů je zajištění předepsaného způsobu činnosti Ústavního soudu Ruské federace, Nejvyššího soudu Ruské federace, Nejvyššího arbitrážního soudu Ruské federace, obecných soudů a rozhodčích soudů a také výkon soudních rozhodnutí a rozhodnutí jiných orgánů. Podle povahy vykonávaných povinností se soudní vykonavatelé dělí na 1) soudní vykonavatele zajišťující předepsaný způsob činnosti soudů a 2) soudní vykonavatele vykonávající soudní rozhodnutí a rozhodnutí jiných orgánů.
Ostatní problematika
38. Existuje mezi Českou republikou a Ruskou federací smlouva o ochraně investic?
Otázka ochrany investic a vytvoření příznivých podmínek pro investování investorů z České republiky a Ruské federace na území daných států je upravena Dohodou mezi vládou Ruské federace a vládou České republiky o podpoře a vzájemné ochraně investic ze dne 5. dubna 1994. Podle této dohody Česká republika a Ruská federace zaručují v souladu s právním řádem svého státu úplnou a bezpodmínečnou právní ochranu investic investorů druhého smluvního státu. Nadto se smluvní strany dohodly, že budou zajišťovat investicím spravedlivý a rovnoprávný režim na úrovni režimu nejvyšších výhod a budou se zdržovat přijetí neopodstatněných nebo diskriminačních opatření, která by mohla překážet správě, užívání, vlastnictví a disponování investicemi, včetně vyvlastnění, znárodnění investic aj.
39. Existuje mezi Českou republikou a Ruskou federací smlouva o právní pomoci, na základě které by dokumenty použité v druhém smluvním státě nebylo nutné superlegalizovat dokumenty pro jiný smluvní stát, kde mají být použity, popř. je opatřovat apostilou?
Ruská federace a Česká republika jsou účastníky Haagské úmluvy z roku 1961, která zrušuje požadavek ověřovat cizí veřejné listiny. Nadto mezi Ruskou federací a Českou republikou existuje smlouva o zrušení ověření úředně potvrzených dokumentů apostilou. Smlouva mezi Svazem Sovětských socialistických republik a Československou socialistickou republikou o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních ze dne 12. srpna 1982 stanoví, že listiny, které byly vydány nebo ověřeny justičním orgánem nebo jiným úřadem či osobou zvlášť k tomu zmocněnou v rámci jejich pravomoci a působnosti na území jednoho státu v předepsané formě a opatřeny úředním razítkem, se přijímají na území druhého státu bez jakéhokoli dalšího ověření. Totéž platí i pro podpisy občanů, které byly ověřeny podle pravidel platných na území Ruské federace a České republiky (notářsky). [16]
40. Existuje v Ruské federaci veřejně dostupná obdoba obchodního rejstříku, a pokud ano, jaké údaje lze z něho zjistit?
Ruskou obdobou obchodního rejstříku České republiky je Jednotný státní registr právnických osob (" Единый государственный реестр юридических лиц") (dále jen " JSRPO") a Jednotný státní registr soukromých podnikatelů (" Единый государственный реестр индивидуальных предпринимателей") (dále jen " JSRSP"), kam se zapisují údaje o všech právnických osobách zaregistrovaných na území Ruska a fyzických osobách-podnikatelích. V daných registrech jsou obsaženy informace o organizacích a soukromých podnikatelích, včetně údajů o nabytí statutu živnostníka a ukončení podnikatelské činnosti (v JSRSP); o zakladatelích právnických osob, statutárních orgánech, sídle organizace, výši základního kapitálu, pobočkách a zastoupeních, druzích činnosti organizace (v JSRPO), jakož i další oficiální informace. Údaje obsažené ve státních registrech jsou veřejnými a všeobecně dostupnými, s výjimkou identifikačních údajů fyzických osob, informací o účtech soukromých podnikatelů a právnických osob a místě bydliště živnostníků. Údaje z registrů mohou být stanoveným způsobem vyžádány u příslušného oddělení finančního úřadu ve formě výpisu.
41. Existují v Ruské federaci nějaká omezení pro zahraniční osoby při nabývání nemovitého majetku?
V současné době jsou práva cizích státních občanů, zahraničních právnických osob a osob bez občanství na nabytí nemovitého majetku v Rusku definovány v Občanském zákoníku RF, Pozemkovém zákoně RF, Urbanistickém zákoně RF a v řadě dalších federálních zákonů RF. Danými předpisy je stanovena řada omezení pro nabytí nemovitého majetku zahraničními osobami (cizími státními občany, zahraničními právnickými osobami a v řadě případů rovněž ruskými právnickými osobami, v nichž podíl zahraničního kapitálu na základním kapitálu činí více než 50%), zejména:
- zákaz nabývat do vlastnictví pozemky nacházející se v pohraničních oblastech. Seznam takových pozemků stanoví prezident Ruské federace;
- zákaz udělování vlastnického práva výše uvedeným osobám k pozemkům určeným pro zemědělské účely. Držba a užívání takových pozemků jsou přípustné pouze na základě nájemního práva;
- pozemky z půdy nacházející se ve státním nebo obecním majetku, mohou být předány do vlastnictví výše uvedených osob pouze za úplatu, zatímco občanům Ruska mohou být pozemky v určitých případech poskytnuty bezplatně;
- prezident Ruské federace může stanovit seznam druhů budov a staveb, na něž se nevztahuje přednostní právo koupě nebo nájmu cizího pozemku, na kterém se nachází budovy nebo stavby vlastněné zahraniční osobou.
[1] Dle článku 50, části první Občanského zákoníku Ruské federace č. 51-FZ ze dne 30.11.1994 právnickými osobami mohou být organizace, které provozují svou činnost především za účelem dosažení zisku (obchodní organizace) nebo organizace, jejichž hlavním cílem není dosažení zisku a jež nerozdělují dosažený zisk mezi členy (neziskové organizace). Neziskové organizace mohou vykonávat podnikatelskou činnost jen v takovém rozsahu, který jim umožňuje dosáhnout účelu, pro který byly založeny, a v souladu s tímto účelem.
[2] Federální zákon Ruské federace č. 14-FZ, ze dne 8.2.1998.
[3] Federální zákon Ruské federace č. 208-FZ, 26.12.1995.
[4] Termín " minimální mzda" se používá při výpočtu poplatků, pokut a jiných plateb z občanskoprávních závazků (dle stavu k říjnu 2007 činí minimální mzda 100 rublů).
[5] Termín " minimální mzda" se používá při výpočtu poplatků, pokut a jiných plateb z občanskoprávních závazků. Dle stavu k říjnu 2007 činí 100 rublů.
[6] K otázce legalizace listin srov. odpověď na otázku č. 39.
[7] Srov. taktéž odpověď na otázku č. 39.
[8] Termín " minimální mzda" se používá při výpočtu poplatků, pokut a jiných plateb z občanskoprávních závazků. Dle stavu k říjnu 2007 činí 100 rublů.
[9] Ověření apostilou se nevyžaduje v případě, kdy je tak stanoveno smlouvou o právní pomoci mezi státem, z něhož pochází investor, a Ruskou federací. V případě České republiky existuje smlouva o právní pomoci vyhlášená ve Sbírce listin vyhláškou ministra zahraničních věcí pod č. 95/1983 Sb., dle jejíhož čl. 11 není apostilace nutná. Bohužel však v praxi není toto ujednání ruskými orgány vždy dodržováno a v některých případech bude i nadále vyžadována apostila.
[10] V případě založení obchodní společnosti, kdy je nepeněžitý vklad tvořen majetkovou účastí či majetkem finanční organizace dle článku 29 135-FZ, jsou kritéria upravena Usnesením vlády Ruské federace ze dne 30. května 2007 č. 334, o stanovení výše aktiv finančních organizací (s výjimkou úvěrových organizací) a celkového podílu finančních organizací (s výjimkou úvěrových organizací) na trhu zboží za účelem provádění antimonopolní kontroly. V případě úvěrových organizacích se použije obdobně Usnesení vlády Ruské federace ze dne 30. května 2007 č. 335, o stanovení výše aktiv úvěrových organizací a celkového podílu úvěrových organizací na trhu zboží za účelem provádění antimonopolní kontroly.
[11] V případě fúze finančních organizací, resp. úvěrových organizacích je taková hodnota stanovena vládou Ruské federace, resp. vládou Ruské federace po dohodě s Centrální bankou Ruské federace.
[12] Termín " minimální mzda" se používá při výpočtu poplatků, pokut a jiných plateb z občanskoprávních závazků. Dle stavu k říjnu 2007 činí 100 rublů.
[13] Od 1.1.1993 platí tato smlouva taktéž ve vztazích mezi Ruskou Federací a Českou republikou, Ruskou Federací a Slovenskem.
[14] Od 1.1.1993 platí tato smlouva ve vztazích mezi Ruskou Federací a Českou republikou, Ruskou Federací a Slovenskem.
[15] Dle stavu k 30. říjnu 2001 podepsalo, ratifikovalo a přistoupilo k uvedené smlouvě 126 států.
[16] V řadě případů však odmítají ruské státní úřady přijímat cizí dokumenty k projednání, pokud nejsou ověřeny apostilou, a to bez ohledu na to, že podle dvoustranné smlouvy s příslušným státem se opatřování dokumentů apostilou nevyžaduje. Z tohoto důvodu je třeba se v každém konkrétním případě, kdy se dokumenty vyhotovené v cizím státě podávají na ruské státní úřady, poradit s právníky.
Materiál na základě objednávky Velvyslanectví ČR v Moskvě vypracovala firma BBH Legal LLC.